Lidé v hromadné dopravě

29. ledna 2016 v 21:36 | Altair |  Realita
Před autobusem se tvoří dlouhá fronta lidí, kteří se chtějí co nejrychleji dostat domů. Prochází kolem řidiče a přitom automaticky mumlají nazpaměť naučené ceny jízdenek. Každý den stejně.

Ze strojku vyjede lístek, člověk se ho chopí a jde si najít místo. Oblíbená jsou ta u okýnka, která jsou zabraná nejdříve. Poté se pomalu zaplní vnitřní řada sedaček. Někdy ani nejsou plně obsazené a v prostoru pro kočárky se již začínají zastavovat první lidé. Přidávají se další, další a další, až se vytvoří veliký chumel, který nepustí nikoho do zadní části autobusu. První polovina je nacpaná k prsknutí, lidé jsou k sobě namačkaní jako sardinky a ukazuje se, že jsou velice skladní. Háček je v tom, že vzadu je pořád místo, ale nikdo není dost odvážný na to, aby se o pár kroků posunul. Nikdo se nechce pohnout jako první, většina se snaží splynout s anonymitou davu. Omezený osobní prostor jim rozhodně starosti nedělá.
Když se uvolní místo k sezení, vyvstává další otázka: kdo se tam posadí? Někdy je tak složitá, že sedačka zůstane ještě dlouho prázdná. Relativně prázdný prostor se v dopravním prostředku vytvoří až tehdy, když vystoupí většina lidí.
Zajímavou skupinou jsou důchodci. Je slušnost uvolnit jim své vlastní místo, i když jsme zrovna unavení. Málokdy se ale opravdu slušný člověk najde a důchodce pustí sednout. A tak se staří strkají s mladými v jednom velkém chumlu. Slyšela jsem i příběhy o tom, jak důchodci nadávali v autobuse agresivně nahlas na mladou línou generaci, která jim neuvolní svá místa a která radši dělá, že je úplně nepřítomna. Důchodci občas bylo v tom samém prostředku předtím sedadlo nabídnuto a on sám ho s úsměvem odmítl. Když se na to díváme z tohoto úhlu, může nám to připadat úsměvné. A přece podle mě mají alespoň v něčem pravdu.

Lidé tráví v dopravních prostředcích spoustu času a každý ho využívá po svém. Většina ale vypíná tlačítko s nápisem PŘITOMNOST a věnuje se svým vlastním myšlenkám nebo jen tak bezcílně civí před sebe. Někteří spí, mají v uších sluchátka a pouštějí si hudbu, většina civí do mobilních zařízení. Někdo využívá čas efektivně a v hromadce se učí nebo přemýšlí o práci. Další jen koukají z okna, sní, a pak tu jsou ti, kteří si s sebou berou knihy. Vždy mi poskočí srdce radostí, když vidím někoho takového. Protože mi dávají jistotu, že nejsem poslední člověk na světě, který nejraději tráví cestu čtením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama