Únor 2016

Tyrleon 02: Yornett se ukazuje

21. února 2016 v 22:26 | Altair |  Příběhy
Arel potřeboval informace. Musel zjistit vše, co se dalo o tajemné osobě, která zabila otrokáře. V ruce třímal pomuchlaný plakát s jednoduchým nákresem, který vytahoval tak často, jak to jen šlo. Inkoust se z něj pomalu začínal vytrácet. Budu si muset pořídit jiný, napadlo Arela, když si uvědomil, v jakém stavu plakát je. Zalíbeně kus papíru pohladil. Ale až za chvíli.

Kam mizí vlci?

20. února 2016 v 11:34 | Altair |  Realita
Zdá se, že jejich počet narůstá. Evropa se ukazuje jako jejich pravý domov, kam se pomalu vracejí. I Česká republika hostí na svém území už několik rodin vlků. Časy se pro ně obrací k lepšímu… Opravdu? Nebo jsou všechno jen údaje, které mají uspokojit milovníky šelem?

Tyrleon 01: Životní rozhodnutí

13. února 2016 v 17:40 | Altair |  Příběhy
Arel nořil svůj obličej co nejhlouběji do svého starého polštáře a snažil se zastavit proud vlastních slz. Aspoň si myslel, že jsou jeho vlastní. Nedokázal si vysvětlit, proč vlastně brečí. Jistě, zemřel jeho nevlastní otec (na kterém mu mimochodem vůbec nezáleželo)a když se o tom doslechl, zpráva ho opravdu šokovala. Nebyl si jistý, jestli je za to rád anebo ne, jestli má být šťastný nebo veselý. Otce se vždy bál a potají vyčítal matce, že si ho vzala. Byl to známý otrokář s netečným krutým výrazem ve tváři a když se na Arela výjimečně usmál nebo naopak častěji hrozivě zamračil, vypadalo to úplně stejně. Chlapec se ho bál a ve skrytu duše ho nenáviděl, i když ho otec nikdy nepraštil. Vyčítal mu to, že nikdy nebyl doma, když se něco stalo. Nebyl tu, když mu umřela babička. Nebyl tu při jeho první lekci magie, za což byl možná rád, protože se dokázal ztrapnit před celým ročníkem, když z nervozity zakopl o vlastní nohu. Nebyl tu ani, když jeho matka byla těžce nemocná a když se o ni musel sám starat. Neměl na ně čas, musel honit otroky jako stádo od jednoho kupce k druhému, přes hory do údolí a z údolí do pouští nebo dokonce přes oceán.

Zánik Oka hurikánu

13. února 2016 v 17:30 | Altair |  Příběhy
Tato povídka má za sebou dlouhou historii. Psali jsme ji spolu s Mirou do jedné literární soutěže, ve které jsme nakonec obsadili krásné šesté místo. Z nevyzpytatelných vln fantasy jsme se nakrázko zatoulali do ještě záhadnější sci-fi a poznali, že vymyslet a popsat něco s vědeckým základem je opravdové umění. Nakonec se hlavně s přičiněním Miry podařilo povídku odeslat včas. I když je v ní nakonec spousta fyzikálních nesmyslů... Pořád je naše. A myslím, že se není za co stydět.

Epiolog: Tyrleon

8. února 2016 v 14:47 | Altair |  Příběhy
Pokračovali dál a dál po cestě, která byla stále stejná. Za zatáčkami se neskrývalo nic neočekávaného, protože cestou chodili často. Vedla k jejich domovu. K městu, ve kterém vyrostli a kterému hodně dluží. Se srdci toužícími po tichu a klidu rodinného krbu se skupina dospělých mužů středního věku vracela po cestě zasypané sněhem do malého horského městečka Tyrleon. Těšili se, že po dlouhém měsíci práce znovu uvidí své ženy a děti, které jim přiběhnou naproti a vrhnou se jim kolem krku. Uvítají je jako hrdiny, přestože jejich práce vzbuzovala hodně nenávisti. Lidé si jich ale vážili a ti z vyšších kruhů uznávali jejich povolání nejvíce. Otrokáři odváděli jednu z nejšpinavějších prací, když pracovali s nižšími druhy lidí. Neurození se jich obávali a bázlivě je nazývali "ctihodnými pány". Žádný žalostný pohled jejich otroků je nerozhodil a dál si mysleli, že jsou jejich vládci. Chodili s hlavami vztyčenými, u pasu připevněný bič nebo jiná jednoruční zbraň. Pro získání dalších otroků často překonávali dlouhé vzdálenosti. Na dlouhé cesty byli zvyklí, kůže na nohou jim o něco ztvrdla s každým dalším kilometrem, kterých ušli nepočítaně. Pořád byli někde pryč, sháněli otroky, trápili otroky, prodávali otroky… Mnohým jejich činnost připadala zábavná a stát se otrokářem pro ně byl důležitý sen, který si dokázali splnit na úkor druhých.