Epiolog: Tyrleon

8. února 2016 v 14:47 | Altair |  Příběhy
Pokračovali dál a dál po cestě, která byla stále stejná. Za zatáčkami se neskrývalo nic neočekávaného, protože cestou chodili často. Vedla k jejich domovu. K městu, ve kterém vyrostli a kterému hodně dluží. Se srdci toužícími po tichu a klidu rodinného krbu se skupina dospělých mužů středního věku vracela po cestě zasypané sněhem do malého horského městečka Tyrleon. Těšili se, že po dlouhém měsíci práce znovu uvidí své ženy a děti, které jim přiběhnou naproti a vrhnou se jim kolem krku. Uvítají je jako hrdiny, přestože jejich práce vzbuzovala hodně nenávisti. Lidé si jich ale vážili a ti z vyšších kruhů uznávali jejich povolání nejvíce. Otrokáři odváděli jednu z nejšpinavějších prací, když pracovali s nižšími druhy lidí. Neurození se jich obávali a bázlivě je nazývali "ctihodnými pány". Žádný žalostný pohled jejich otroků je nerozhodil a dál si mysleli, že jsou jejich vládci. Chodili s hlavami vztyčenými, u pasu připevněný bič nebo jiná jednoruční zbraň. Pro získání dalších otroků často překonávali dlouhé vzdálenosti. Na dlouhé cesty byli zvyklí, kůže na nohou jim o něco ztvrdla s každým dalším kilometrem, kterých ušli nepočítaně. Pořád byli někde pryč, sháněli otroky, trápili otroky, prodávali otroky… Mnohým jejich činnost připadala zábavná a stát se otrokářem pro ně byl důležitý sen, který si dokázali splnit na úkor druhých.


Město se před nimi tyčilo jako šedobílý pruh domů pokrytý zářivě bílým sněhem a stínem, který vrhá hora nad ním. Muži přidali do kroku. Něco čekali, věděli, že najdou něco jinak. Šestý smysl jim našeptával, aby do města nikdy nevkročili. Ale neposlechli ho. Místo toho se slepě hnali dopředu, za ztraceným štěstím, které chtěli opět pocítit. Otroci z nich vysávali energii. Cítili to, když se po nich oháněli bičem. Zoufalé oběti je doháněli ke krutosti a ke stavům, kdy se nedokázali sami ovládat. Jako by z nich vysáli poslední stopy lidství, které v nich ještě byly. Začínali nenávidět lidi okolo mimo jejich vlastní rodiny a své vlastní společenství. Uzavřeli se do sebe tak, že nikomu nechtějí naslouchat. Dokonce ani jejich vnitřní hlas už nebude vyslyšen. A tak pokračovali, jako řada unavených hypnotizovaných soch, s pohledem upřeným dopředu do šedi městských domků. Přibližovali se a každý další krok jim přinášel další bolest. Atmosféra západu slunce je přiměla přemýšlet nad výkřiky nevinných osob, které ošklivě zbili bičem. Vybavovali si jejich obličeje, které je doprovodily až k hranici města.
Tyrleon je přivítal tlumenou svítivě modrou barvou svého energetického systému, který v tmavých nočních hodinách zajišťoval osvětlení ulic. Po městě byl rozprostřený jako pavučina tak důkladně, že nebylo místo, kam by tlumené světlo nedosáhlo. Energie připomínala modrý plamen, který se držel ve speciálních žlábcích z jistého energeticky vodivého materiálu. Sloužil nejen jako osvětlení, ale i jako zdroj tepla a jako ochrana města. Každý mág se mohl na systém napojit, a pokud k němu znal příslušné heslo, mohl z něj čerpat Energii pro svá vlastní zaklínadla. Otrokáři se nikdy magií nezabývali. Byla jim trnem v oku, a když některý z jejich vězňů začal jevit známky magických schopností, dali si záležet, aby se ho rychle zbavili. Byli si vědomi, že magie se může stát nebezpečnou zbraní, která se někdy vymkne kontrole a způsobí opravdovou spoušť. Chtěli mít věci pod kontrolou a několikrát se vlastního města dožadovali, aby se energetický systém zrušil úplně. Nikdy ale nebyli vyslyšeni.

Skupina pokračovala dál po ztichlé hlavní třídě a neklidně se rozhlížela kolem sebe. Něco nebylo v pořádku, ve městě byl každý večer po setmění vždy velký ruch. Jejich kroky duněly a rozléhaly se mezi domky jako předzvěst něčeho špatného. Studený závan větru jim připomněl, že pánem města je stále vysoká hora nad ním a ne oni sami. Zamrazilo je na zádech. Najednou se okolo sebe začali ohlížet jako zvěř zahnaná do kouta, protože měli pocit, že je někdo sleduje. Nebylo příjemné se najednou stát obětí někoho jiného, když celý život někoho týrali oni sami. Teď si ale byli jistí, že o nich osud rozhodl v jejich neprospěch a tušili, že se blíží jejich poslední minuta. Zaslechli plíživé tiché kroky kdesi nad jejich hlavami, ale když se ohlédli, spatřili jen prázdnou zešikmenou střechu dřevěného domu. V tom jeden z nich, který zrovna vyšlapoval v čele, vyjekl bolestí a za pár sekund se sesunul na zem studený jako led. Z jeho těla vyklouzla lesklá stříbrná čepel, která se zastavila po boku postavy stojící uprostřed ulice. Plamen Energie okolo ní se nakrátko zbarvil do šarlatově rudé barvy a vrhl na tajemnou osobu odraz světla, takže otrokáři na malou chvíli zahlédli její obličej. Někdo vzadu vykřikl, protože tvář poznal. Byl to někdo, na koho zvlášť používal velmi kruté metody na zjednání klidu. Dotyčný se stočil do klubíčka a snažil se zachránit vlastní krk třesoucíma rukama. "To si pro nás přišla sama smrt!" Vyjekl někdo jiný, když spatřil kosu položenou přes rameno postavy. Hra světel na její čepeli od všudypřítomné Energie působila děsivě a naháněla otrokářům strach. Někteří z nich uvěřili, že před nimi opravdu stojí samotná smrt. V jejich hlavách složili poslední motlitby k bohům a někteří se dali na útěk. Osoba s kosou ale byla rychlejší a jejich pokus o útěk předpokládala. Jedním švihem kratšího meče oddělila třem z nich hlavy od těla, a další poslala druhým švihem do pekel. Zbývající otrokáři si konečně uvědomili, že mohou používat vlastní zbraně, které sebou vláčejí celou cestu. Několik z nich vytáhlo dlouhý bič, před kterým tmavá postava hbitě uhýbala. Stihla podříznout hrdlo ještě dvěma dalším, než poslední z nich pozdvihl velký dvouruční meč. Temná se zastavila uprostřed pohybu a s pohledem upřeným na obří zbrani pomalu udělala pár kroků dozadu. Věděla, že s rozzuřeným otrokářem nedokáže nic svést a tak se dala na útěk. Pronásledoval ji ještě několik dlouhých minut, než mu úplně zmizela z očí. V hlavě měl zmatek, měl za to, že na otrokáře se nikdo neopováží zaútočit. A přesto to dneska někdo udělal, někdo lehkomyslný, který za to ponese následky. Slíbil sám sobě, že pomstí své přátele a kolegy, které potkal opravdový konec. Ale jedním si byl jistý: ta osoba smrt zaručeně nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama