Tyrleon 02: Yornett se ukazuje

21. února 2016 v 22:26 | Altair |  Příběhy
Arel potřeboval informace. Musel zjistit vše, co se dalo o tajemné osobě, která zabila otrokáře. V ruce třímal pomuchlaný plakát s jednoduchým nákresem, který vytahoval tak často, jak to jen šlo. Inkoust se z něj pomalu začínal vytrácet. Budu si muset pořídit jiný, napadlo Arela, když si uvědomil, v jakém stavu plakát je. Zalíbeně kus papíru pohladil. Ale až za chvíli.


Kráčel po široké hlavní třídě Yornettu, největšího města v Jestřábích horách. Bylo velké, sloužilo jako základna spousty legálních i nelegálních organizací, shromaždiště povoleného i černého obchodu. Po chvíli bloudění mezi jednotlivými stánky a obchody byste měli najít téměř cokoliv, na co si jen dokážete vzpomenout. Najdete tu vše, co potřebujete, nejen k normálnímu životu. Veškeré řemeslnické vybavení od masa přes nejrůznější přísady do lektvarů a hojivé mastičky pro každý nešvar, až po nepředstavitelné magické předměty. Některé mají ohromnou ničivou sílu, ale tomu odpovídá i jejich cena. Bez slušně naplněného váčku zlaťáků nebo alespoň stříbrňáků se pro vás tržiště s nejrůznějšími potřebami zavírá. Arel se zastavil u jednoho zastrčeného stánku s pery a papíry. Za pultem nikdo nebyl, a tak se ostýchavě natáhl a sáhl si na jeden svitek. Byl hrubý a zároveň hladký, z kvalitního papíru. Vdechl jeho dřevěnou vůni, která se mu hned zalíbila. Ten musí stát hodně, napadlo ho, když ho převracel v ruce. "Ne, to nebude," ozval se před ním hlas středně vysokého hubeného muže, který se na něj díval skrz obroučky brýlí. Hnědé vlasy mu spadaly mírně do čela, působil inteligentně a mile. "Já sám určuji cenu mých výrobků a umím posoudit, jak s nimi kdo bude zacházet." Natáhl ruku k zaraženému Arelovi a ten mu do ní svitek podal. Pohladil papír rukou a na tváři mu hrál úsměv. Jeho šedivé oči se setkaly s Arelovými. "Byl by dobrý na mapy, co? Tak se na to podíváme. Budeš toho potřebovat více." Stranou odložil dalších deset listů stejného papíru a pak chvíli rukama přejížděl nad svým dalším zbožím. "Potřebuješ ještě černý inkoust a brko. Co nejlepší brko. Hmm, to by šlo." Najednou ho něco napadlo a shýbl se pod dřevěný pultík. Chvíli bylo slyšet jeho nesouhlasné mručení, a pak energicky kývnul a vyskočil na nohy. V ruce svíral černé brko a na tváři měl vítězoslavný úsměv. "Tohle je jedno z nejlepších, které tu mám. Je štíhlé, krásně vykreslí každou čáru. Bude se ti hodit. Tak teď cenu…" Na chvíli se odmlčel a znovu se podíval Arelovi do tváře. Ten ztuhnul a doufal, že si sympatický obchodník neřekne o moc velkou částku. Věděl, že váček u pasu je až příliš lehký na to, aby si tolik věcí mohl pořídit. "Dáš mi jeden stříbrňák a padesát bronzových," vyslovil potichu prodejce. Arel se zarazil a otevřel ústa, aby vyjádřil nesouhlas s příliš nízkou cenou. Muž ho ale pohybem ruky zarazil a vzal si od něj pouze tolik, o kolik si řekl. Chlapec ještě jednou zopakoval slovíčko díků, a když už se chtěl otočit, uslyšel znova obchodníkův hlas: "Však ty mi to jednou splatíš."
Kráčel se značně zlepšenou náladou a vírou v to, že na světě se pořád najdou i dobří lidé. Co mu ale zůstalo v hlavě je překvapení z toho, jak s ním ten muž komunikoval. V jeho řeči nic špatného nebylo, mluvil příjemně a dokonce to znělo i přátelsky. Ale Arel měl dojem, že mu muž musel projít celou hlavou skrz na skrz a přečíst si jeho myšlenky. Až do teď si ani nepředstavoval, že by tuhle schopnost mohl někdo ovládat. Věděl jen, že zrovna něco takového by chtěl umět on sám. Zavrtěl hlavou a vyhnal vzpomínky na podivné setkání ven. Potřeboval zjistit informace, spoustu informací. A věděl naprosto jistě, kde hodně informací sežene.
Skoro na konci ulice narazil na vývěsní štít hospody "U Červeného draka". Rozrazil mohutné dřevěné dveře a vešel do mírněji osvětlené místnosti se stoly, lavicemi, židlemi a hlavně se spoustou lidí, kteří spolu debatovali o nejrůznějších věcech. Teprve se smrákalo, a tak jejich hovor probíhal ještě při smyslech. Arel si byl jistý, že v pozdějších hodinách se sem uchýlí ještě více místních i cestujících hledajících nocleh. U baru na něj přátelsky zamrkal malinký mužíček, který právě utíral jednu z vysokých sklenic. "Tak co si dáme, vážený pane? Vás jsem tu ještě neviděl," zahlaholil vesele. Arel si nechal načepovat zvláštní fialovomodrou tekutinu, kterou mužíček nejvíce vychvaloval. Když se porozhlédl po přítomných, mnoho z nich si objednalo to samé. "A ještě… Budu potřebovat nocleh. A informace," svěřil se chlapec hospodskému a zanedlouho už vycházel spolu s ním po schodech nahoru. Zapluli do malého pokojíku s jedinou postelí na kraji chodby a mužíček rozsvítil magické svítidlo. "Tak povídej. Vím toho hodně." Arel vytáhl pomačkaný list s vypsanou odměnou na osobu, která pozabíjela otrokáře. Na obrázku stála impozantně pod velkým kotoučem stříbrného měsíce, s kosou přehozenou přes rameno a dlouhými hnědými hlasy. Otrokář se na obrázek dlouho díval, četl si i popisky pod ním a dokonce ho obrátil na prázdnou druhou stranu. Zdálo se, že ho zaujal. Po další chvilce se potichu a nepřesvědčivě zachechtal. "Jak má podle tohohle někdo někoho poznat. Ha. Vždyť ani není zřejmé, jestli je to ženská nebo muž! Co myslíš?" Arel upřel na obrázek pohled a poprvé mu došlo, že ho kreslil někdo, kdo osobu nikdy neviděl. Sevřelo se mu hrdlo beznadějí. "Já… Když to říkáte, už ani nevím. Může to být cokoli. I muž má někdy dlouhé vlasy, ne?"

"No právě," uchechtnul se znova hospodský. "Ale zkus se poptat dole ostatních zákazníků, někteří se taky živí jako lovci odměn. Třeba něco budou vědět." Povzbudivě na Arela zamrkal. "Nevzdávej to." Mladý lovec odměn se ještě chvíli zaraženě díval na dveře, kterými mužík odešel. Lovec odměn? Lovec odměn? Přemítal v duchu trochu rozpačitě a trochu uraženě. Až do teď si myslel, že hledá pomstu. Chtěl zabít toho, který zabil jeho nevlastního otce. Ale co potom? Proč jen tak vyrazil z domu, když ani nevěděl, co bude dělat potom? Má vůbec cenu se hnát za někým, o kom vůbec nic nevím? Zamyšleně se svalil na ustlanou postel. Ještě dlouho hleděl na dřevěný strop nad ním a snažil se najít odpověď na tisíce otázek, které se mu zběsile honily hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama