Tyrleon 01: Životní rozhodnutí

13. února 2016 v 17:40 | Altair |  Příběhy
Arel nořil svůj obličej co nejhlouběji do svého starého polštáře a snažil se zastavit proud vlastních slz. Aspoň si myslel, že jsou jeho vlastní. Nedokázal si vysvětlit, proč vlastně brečí. Jistě, zemřel jeho nevlastní otec (na kterém mu mimochodem vůbec nezáleželo)a když se o tom doslechl, zpráva ho opravdu šokovala. Nebyl si jistý, jestli je za to rád anebo ne, jestli má být šťastný nebo veselý. Otce se vždy bál a potají vyčítal matce, že si ho vzala. Byl to známý otrokář s netečným krutým výrazem ve tváři a když se na Arela výjimečně usmál nebo naopak častěji hrozivě zamračil, vypadalo to úplně stejně. Chlapec se ho bál a ve skrytu duše ho nenáviděl, i když ho otec nikdy nepraštil. Vyčítal mu to, že nikdy nebyl doma, když se něco stalo. Nebyl tu, když mu umřela babička. Nebyl tu při jeho první lekci magie, za což byl možná rád, protože se dokázal ztrapnit před celým ročníkem, když z nervozity zakopl o vlastní nohu. Nebyl tu ani, když jeho matka byla těžce nemocná a když se o ni musel sám starat. Neměl na ně čas, musel honit otroky jako stádo od jednoho kupce k druhému, přes hory do údolí a z údolí do pouští nebo dokonce přes oceán.

Když se nakrátko vrátil domů, aby se v Tyrleonu alespoň na jeden den zastavil za svou rodinou, Arela si nikdy moc nevšímal. Víc ho zajímala jeho vlastní mladší dcera Cessa a starší chlapec jménem Sarael. Sarael byl starší než on, do rodiny přišel spolu se svým otcem. Z Arela si rád dělal srandu, ale nikdy to nemyslel zle. Když měl zrovna dobrou náladu, vyprávěl mu o světě a Arel mu dychtivě naslouchal. Věděl, že jsou na tom oba podobně s jedním rodičem, a tak byly chvíle, kdy si spolu opravdu rozuměli. Sarael se mu však časem začal stále více vzdalovat, když se stal oblíbencem svých spolužáků na akademii. Arel se místo toho snažil být od všech co nejdále a věnovat se svým vlastním věcem. Studoval mapy. Našel odlehlé místo ve zdejší staré knihovně, kam si natahal desítky ručně nakreslených plánků a celé dny se bavil tím, že studoval jejich obsah. Jeho život se ukrýval v úzkých liniích a čárách, které představovaly svět a celou jeho složitost. Přejížděl po papíru rukou, prsty sledoval špičky vysokých hor a jemné vlnky nekonečného oceánu. Snil o tom, že se jednou dostane pryč z podivného nepříjemného snu, který ho každý den provázel.
Neměl tušení, kolik je hodin. Musel probrečet celou noc, protože venku už byla tma. Sešel po schodech dolů a zamířil do kuchyně, aby si do sklenice nabral trochu studené vody. Věděl, že nedokáže usnout, a tak přecházel po místnosti sem a tam a přemýšlel o nevlastním otci. Došel k závěru, že ať ho zabil kdokoli, za svůj čin zaplatí. Nikdo neměl právo zabíjet lidi.
O otcově smrti se jeho rodina dozvěděla ráno od udýchaného muže, který hlučně bušil na dveře, než mu otevřeli. Vypadlo z něj jen pár slov: "Smrt… Váš muž je mrtvý," vychrlil urychleně na Arelovu matku a za chvíli už seděl skoro klidně u šálku kávy v jejich obývací místnosti na nejpohodlnějším křesle, jaké doma měli. Najednou vypadal docela spokojeně a dal se do vypravování. Povídal o tom, jak jejich otrokářská výprava skončila úspěšně a o jejich cestě zpátky do Tyrleonu. Když už se skoro dostal k otcově smrti, zarazil se a na chvíli se na pozůstalou otrokářovu rodinu pousmál. "Víte, ono se to otrokářům občas stává. Kudla v zádech, jed přidaný do pečiva… Vlastně je to celkem běžné. Váš otec vydržel hodně dlouho." Arel si všiml, jak Sarael zatíná pěsti. Věděl, že jeho přáním bylo pokračovat v otcových šlépějích a stát se úspěšným otrokářem. Sarovi zbělely klouby. Samozřejmě, že věděl o častém úmrtí otrokářů, ale nedokázal se smířit s tou otcovou. S omluvou vycouval z pokoje, že se musí jít na chvíli projít. Po zaklapnutí domovních dveří otrokář ničím nerušen pokračoval: "Někdo se proti nám postavil. Byl rychlý a všechny kromě mě pozabíjel. Pamatuju se, že měl na ramenou kosu. A ještě něco. V záblesku ohně jsem si všiml dlouhých tmavých vlasů. Působilo to děsivě. Plamen kolem té postavy se dokonce zbarvil do krvava!" Muž jim vylíčil každý detail konce jejich tlupy a pak odešel, aby informoval i ostatní rodiny. Brzy se o všem dozvěděl celý Tyrleon. Místní Strážci se rozhodli zabijáka dopadnout a potrestat. Po městě visely plakáty, které oznamovaly odměnu každému, který podá informace o záhadné osobě s kosou nebo dopadeného viníka osobně předá do jejich rukou.

A tak se Arel rozhodl. Vypadne z toho malého prokletého města navždy a začne s hledáním vraha jeho otce. Půjde sám, protože Cessa je moc malá a Saraelovi záleží na dokončení akademie. Vykročil k domovním dveřím, v kapse pár vypůjčených drobných z matčina váčku a zarazil se před domovními dveřmi. Došlo mu, že by neměl zmizet bez jediného slova. Rychle popadl papír a brk s inkoustem, potichu odsunul židli a zasedl za stůl. Pod rukama mu začala vznikat slova, věty, odstavce. Psal úhledným drobným písmem, které naplnilo celý list důvody jeho odchodu. Když byl hotov, spokojeně si oddychl a přidal svůj podpis. Nechal papír na stole zatížený sklenicí, ze které právě dopil poslední kapku vody. Potichu za sebou zavřel všechny vzpomínky na rodinu a za svítání překročil hranice města. V brašně mu ležely svitky map okolí a cestou strhl jeden plakát o záhadném zabijákovi, který přidal k ostatním spisům. Před sebou měl dlouhou cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama