Tyrleon 03: Záhada rozluštěna?

25. března 2016 v 17:08 | Altair |  Příběhy
Hospoda byla toho dne nacpaná k prasknutí a hospodský malého vzrůstu měl co dělat, aby všechny přítomné stihl obsloužit. Na pomoc mu přišla jeho veselá mladá dcera, která překypovala důvtipem stejně jako vahou. Zdálo se, že většina návštěvníků se snaží vetřít do její přízně. Vrhali na ni vybízející pohledy a mávali na ni netrpělivě rukama, takže musela po krátkých nožkách sprintovat mezi stoly a výčepem. Půldruhé hodiny od jejího příchodu už byla značně zadýchaná, ale úsměv jí z tváře stejně nezmizel a na všechny strany pokyvovala na srozuměnou, když přijímala objednávky. I v té propletené spleti nohou a hlav dokázala rozpoznat, jací lidé se tu dnes sešli. Viděla spoustu známých tváří, kteří ve městě bydleli a většinou se "U Červeného draka" na skleničku zastavili každý den. Několik cizinců tu vyhledalo nocleh, jeden z nich tu byl na důležité pracovní cestě. Pocházel z nějaké hodně vzdálené země, a když o ní mluvil, zaslechla její název poprvé. Prý je tu vyřešit něco ohledně obchodování s magickými předměty. Nepřehlédnutelná byla skupina oprsklé mládeže, která si zabrala stůl přímo uprostřed místnosti a místní vřavě cílevědomě dominovala. V čele seděla blonďatá dívka a rozčileně gestikulovala a pronášela nejrůznější nadávky na jinou, která se pod hřívou dlouhých tmavě hnědých vlasů krčila nad stolem v úplném koutu hospody, co nejdále od stolu s ostatními jejího věku. Soustředěně zírala do sklenice a snažila se nevšímat si všech nelichotivých slov, kterými ji blondýna stihla označit. Nechtěla vnímat čirou nenávist, kterou vůči ní cítila, ale ještě ji nedokázala přemoci. Obsah z její sklenice pomalu mizel a už začínala pomalu přemýšlet o tom, že se vrátí do svého příbytku.


Vyrušil ji chlapec s černohnědou kšticí na hlavě. Vypadalo to, jako by právě vylezl z postele po několikahodinovém spánku. Mile ji pozdravil a přisedl si ke stolu, zřejmě proto, že jinde nebylo místo. Přikývla na pozdrav a trochu doufala, že se s ní nepustí do řeči. K jejímu překvapení vytáhl plakát s obrázkem hledané osoby a černé pero s inkoustem. Špičkou začal poťukávat na kraj obrázku a zdálo se, že něco kreslí. Že by to byl lovec odměn? Takhle mladý? Oči zvědavě upřela na jeho výtvor pod obrázkem a zjistila, že chlapec už stihl zaznamenat zdejší krajinu do pečlivého malého mapového zápisu. Pero se zastavilo a ona si uvědomila, že na ni mládenec upírá oči. "Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se ho nesměle a pokusila se opětovat jeho vlídný pohled. "Ano, to bys mohla," zapřemýšlel Arel a trpělivě se pousmál. "Znáš tuhle osobu?" Otočil papír směrem k ní. Pomalu jej vzala do rukou a soustředěně se zamračila na obrázek s vyobrazením vraha s kosou. Náhle se zarazila a výraz v její tváři se změnil. Zkoumavě si Arela prohlédla, na delší chvíli se zastavila u jeho očí a zdálo se, že se usilovně snaží najít odpověď na složitou otázku. V šedivých očích se jí zalesklo a užuž se chystala otevřít pusu k odpovědi, když se chlapci za zády ozval zlomyslný smích. Vylekaně se otočil po zvuku a hleděl do obličeje celkem hezké opilé blondýně, která byla nějakou dobu zticha. "Copak na ní vidíš?" ušklíbla se na něj. "Možná by ses od ní měl držet dál. Pro hezké chlapce tu jsou mnohem hezčí dívky, které by je měly zajímat." S příšerně neupřímným úsměvem se napřímila a pohodila loknami na ramenou, aby je nemohl přehlídnout. Arel nepochyboval o tom, že právě civí do tváře nejnamyšlenější holce v okolí. "Užíváš si, že máš konečně společnost, že jo, šedivko? Jaké to asi je prosedět celé dny sama a přehrabovat se v papírech svého chudáčka strýčka?" Neupřímný smích mu koloval v uších a vzbuzoval v něm pocit nepokoje a odporu. Vyskočil ze židle společně s napadenou dívkou a nakrátko na sebe pohlédli. "Nepleť se do mých záležitostí, Thalio. Nic ti do nich není." V obličeji byla rudá a snažila se přemoct vztek, který jí tepal v žilách. Obrátila se k němu a klidnějším hlasem k němu promluvila: "Arele, teď musím odejít. Doufám, že až se příště potkáme, bude to v dobrém. A po tom člověku dále nepátrej, jestli nechceš přijít o krk." Položila sklenici na stůl, jednou rukou odstrčila překvapenou Thaliu a rychlým krokem vyrazila ke dveřím. Arel ještě chvíli zůstal přimraženě sedět na místě, když ucítil na rameni teplou ruku. "Nechceš se k nám dneska při…" začala Thalia, ale chlapec ji po vzoru šedoočky neslušně odstrčil a vyrazil na ulici. Rozhlédl se na obě strany a vyrazil tam, kde zahlédl za rohem mizet závoj hnědých vlasů. Pomalým krokem se tiše sunul za ní, ale dával si pozor, aby mu úplně nezmizela z očí. Našlapoval potichu a dýchat se odvažoval jen do límce svého černého kabátu. Chtěl vědět, kam dívka míří a kam za ní může zajít. Zdálo se, že jako jediná o vrahovi z plakátu něco ví. Informace se cení, nechodí po světě jen tak. Musel se tomu dostat na kloub.
Dívka znovu zabočila a zůstala stát před nízkou chatrčí. Zkoumavě se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že ji nikdo nesleduje. Arel by přísahal, že jí na okamžik přejel po obličeji stín. Přikrčil se v koutě a zatajil dech. Šedoočka mírně zavrtěla hlavou a vstoupila do domku. Chlapec se ještě dlouho nedokázal pohnout, nedokázal se zbavit dojmu, že o něm věděla. Myšlenky se mu začaly vytrácet z hlavy a i když se ochladilo, usnul ukrytý v koutě vedle chatrče, dobře schovaný před pohledy náhodných kolemjdoucích.

S trhnutím se probudil s pocitem, že se něco změnilo. Už nebyla taková zima jako předtím. Kapky potu mu stékaly po tváři a pak konečně zaregistroval žár ohně. Zděšeně vyskočil na nohy a rozhlédl se kolem sebe. Noční ticho se zaplnilo zmatenými lidskými hlasy. Chatrč před ním stála v plamenech a její stín se chvěl podle pohybů ohně. Vyběhl na hlavní cestu a připojil se ke zděšenému hloučku, který scénu pozoroval. A pak si toho konečně všiml; před domem se tyčila osoba zahalená v černém, s kosou přehozenou přes rameno. Arelovi se na chvíli zastavilo srdce a zatajil dech. Ten, kterého hledá, byl tady a nejspíš právě on oheň založil. Postava vykročila směrem k šuškajícímu davu a vytáhla přihlížející blonďatou dívku, která se fascinovaně zahleděla do záře ohně a přítomnost smrtící ruky nevnímala. Arel vykřikl a vrhl se dopředu. Pravačkou se mu podařilo srazit smrtku na zem a vysvobodit tak fascinovanou blondýnu, která se svezla na kolena se stále stejným výrazem zaujetí. Nezdálo se, že by byla v šoku, pravděpodobně si vůbec nevšimla, že ji někdo zachránil. Oheň dívce vykreslil stíny v obličeji a on v ní poznal Thaliu. Překvapeně se rozhlédl kolem sebe a zachytil odraz pohybující se kosy. Smrtka se mu snažila uniknout! A náležitá peněžitá odměna spolu s ní. Bohatství, které by jejím dopadením získal, bylo větší, než majetek celé jeho rodiny dohromady. Dal si pět a pět dohromady a vyrazil za ní. Postava běžela rychle na někoho jejího vzrůstu a pohybovala se hbitě jako lasička. Arel vložil do běhu všechnu sílu i odhodlání. Dnes v noci to skoncuje a pomstí vraždu svého otce. Zahnul za postavou do slepé uličky a srdce mu vítězoslavně zajásalo. Pořád tam stála, zády k němu, a nezdálo se, že by byla schopná dál utíkat. V předklonu těžce oddychovala a snažila se do rozpálených plic nabrat vzduch. Chlapec udělal několik kroků dopředu a zastavil se na dosah ruky od ní. Čekal, že se po něm každou chvíli ožene a zpečetí jeho osud. Nic takového se však nestalo. Postava se napřímila a protáhla se. Kosu spustila podél těla a švihem jakoby ukončila kouzlo, které zbraň zhmotnilo. "Tak jsi mě dohnal," promluvila tiše a on ten hlas poznal. Šedoočka si shodila z hlavy kápi a odhalila tmavě hnědé vlasy, které jí splývaly do půlky zad. Arel nedokázal nic vyslovit, stál před ní jako zkamenělý, neschopný jediného pohybu. "Tak odvedeš mě Strážcům nebo ne?" Unaveně si povzdychla, když pochopila, že se mladík rozhodně nepohne z místa. "Možná bys chtěl znát pravdu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama